Mistři řídítek převezmou zasloužené ocenění

Marketa Andrýsková
27.09. 2025

Marketa Andrýsková
27.09. 2025

Legendy motosportu

Stejně jako v minulých letech budou na výstavě RACING EXPO oceněni špičkoví motocykloví závodníci české historie. Dosáhli mnoha významných úspěchů a na pódiu by mohli zacinkat plnými hrstmi medailí. Ocenění Legenda motosportu se bude udělovat pošesté.

Dosud byli do pomyslné síně slávy uvedeni Milan Špinka, Květoslav Mašita, Zbyněk Havrda (2019), Jiří Štancl, Stanislav Zloch, Miloslav Souček (2021), Aleš Dryml st., Jiří Churavý, Petr Čemus (2022), Jiří Stodůlka, Antonín Klatovský, Bedřich Fendrich (2023), Zdeněk Velký, Zdeněk Schneiderwind a Václav Budín (2024). Další trojice je doplní v sobotu 1. listopadu v 15 hodin. Na pódiu Liqui Moly Forum v hale 2 se Legendami motosportu stanou Jiří Svoboda, Jiří Císař a Jan Polívka.

Jiří Svoboda (7. 8. 1956 v Bílině) se narodil do motoristické rodiny. Jeho otec Stanislav závodil na silnici, účastnil se terénních motocyklových soutěží a v 36 letech se poprvé postavil na start plochodrážního závodu. A na oválech to za pět let dotáhl až do Kontinentálního finále mistrovství světa. Jeho syn Jiří se na plochodrážním stadionu v Polepech poprvé svezl v roce 1973. O tři roky později se stal juniorským vicemistrem Československa a rok nato byl ve finále mistrovství Evropy juniorů v dánském Vojensu.

Předností Jiřího Svobody bylo, že úspěchy sbíral jak na krátké, tak i na dlouhé a ledové ploché dráze. V posledně jmenované disciplíně získal v roce 1981 stříbrnou medaili v mistrovství světa družstev. V šampionátu jednotlivců se do světového finále probojoval celkem čtyřikrát. Na domácích tratích získal titul ledového mistra v roce 1987 a k tomu řadu pódiových umístění. Světové finále ho neminulo ani na dlouhé ploché dráze a start v evropském finále na trávě v roce 1988 mu unikl jen kvůli vážnému zranění. Jeho následky znamenaly i konec závodní činnosti.

I poté však zůstal několik let věrný ploché dráze. Spolu s Milanem Špinkou se začal věnovat výchově svých následovníků. Mezi jeho odchovance patří například Tomáš Topinka. Na pražské Markétě se výrazně zasloužil o krátký ovál pro začátečníky, který slouží i po téměř čtyřiceti letech.

Jiří Svoboda sbíral úspěchy jak na krátké, tak i na dlouhé a ledové ploché dráze. Foto: archiv

Jiří Císař (17. 4. 1956 v Praze) se k motocyklovému sportu dostal v době, kdy se učil v pražské Mototechně automechanikem. Šéfem tam nebyl nikdo jiný než Jaroslav Bříza, legendární osobnost československého motocyklového sportu. Pro budoucí automechaniky zakoupil deset strojů Jawa 90 Cross a ti s nimi po vlastnoručně provedených úpravách začali startovat v terénních soutěžích.

Císařovi to šlo a v roce 1976, kdy narukoval na vojnu, se hlásil u Josefa Mičana v pražské Rudé hvězdě. O rok později startoval poprvé na Šestidenní a v roce 1979 vybojoval první velký vavřín. Na Šestidenní v německém Neunkirchenu byl členem vítězného týmu ve Stříbrné váze. V roce 1982 byl v Trophy Teamu, který vyhrál v Považské Bystrici.

Dařilo se mu i v mistrovství Evropy jednotlivců. V roce 1980 obsadil 2. příčku ve třídě do 175 cm³ a třetí skončil v roce 1981 rovněž ve stopětasedmdesátkách. V roce 1985 získal stříbro ve třídě do 250 cm³ a v roce 1987 byl čtvrtý ve třídě do 125 cm³.
K tomu je třeba připočítat ještě další starty v Mezinárodní šestidenní motocyklové soutěži Enduro. Celkem jich absolvoval třináct. Naposledy se motocyklové olympiády zúčastnil v roce 2002 v Jablonci nad Nisou v klubovém týmu KBS Unhošť. Za parťáky měl syny svého velkého kamaráda z Rudé hvězdy Františka Křivského, Tomáše a Pavla.

Po skončení závodní kariéry pracoval na pražském letišti a později přivedl do České republiky čtyřkolky CF Moto.

V začátcích sportovní kariéry Jiřího Císaře sehrál významnou roli i Jaroslav Bříza, legendární osobnost československého motocyklového sportu. Foto: archiv

Jan Polívka (24. 6. 1947 v Nepomuku) dostal první závodní motocykl od svého otce. Byla to motokrosová Jawa 350 po Josefu Chárovi st., který na ní získal mistrovský titul ve třistapadesátkách v roce 1961.

Absolvent strojní průmyslovky se po vojně vydal jako divák na silniční závody do Brna, kde startovaly sajdkáry. Jeho velký kamarád Václav Rojík se o stejném víkendu rozjel do Stříbra na sajdkárkros. Po neděli se sešli a rozhodli se pro terén. Kdo chtěl v té době závodit, musel si sajdu postavit. A zde začala nekonečná cesta zrodu sajdkárkrosových speciálů z dílny Jana Polívky.

Za pár let se v tuzemském šampionátu z 24 startujících prezentovalo 18 posádek na strojích z Polívkovy dílny. Mistrovský titul sice nikdy nevyhrál, ale má na svém kontě řadu čtvrtých míst. Přesto je uznávanou osobností sajdkárkrosu. Je duchovním otcem motokrosového areálu v Kramolíně. První závod se na „Kopci“ uskutečnil v roce 1972 a od té doby jich bylo již více než sto. Poslední závod v terénu odjel Jan Polívka ve 44 letech. To však neznamenalo, že by přestal stavět sajdkáry či závodit. „Sajdy“ staví dál, a to nejen ty do terénu. Takřka v padesáti letech se postavil na start se silničním speciálem, rovněž vlastnoručně postaveným. Snad definitivní tečku za závoděním napsal v 75 letech. Ale v dílně a v kramolínském areálu je stále každý den. Sajdkárkrosu se věnuje jeho syn a také jeho vnuci.